O MĚSTĚ

Horní Jiřetín

Horní Jiřetín je poprvé písemně připomínán roku 1263 v listině upravující poddanské povinnosti. Majitelem vsi byl tehdy Protiva, zřejmě příslušník významného rodu pánů z Rýzmburku (Hrabišiců). Jen o deset let mladší je listina krále Přemysla Otakara II., jejíž pomocí se královské město Most zbavilo konkurence Jiřetína, Kopist a Ervěnic. V nejstarších dobách Jiřetín několikrát vystřídal svůj název. Od Jorrenthal (1263) přes Jurncetin (1278), Jurntyn (1354) až po Gyrzietin (1459) a pozdější Obergeorgenthal.

Roku 1409, kdy byli majiteli vsi Koldicové, došlo k rozdělení Jiřetína na Horní a Dolní. V průběhu 17. stol. zasáhla Horní Jiřetín jednak třicetiletá válka, ale také velká morová epidemie v roce 1680. Obě tyto události znamenaly velké ztráty na lidských životech i na majetku.

Od téhož století byli majiteli Horního Jiřetína dva významné české šlechtické rody. Hranici panství přitom tvořil Jiřetínský potok. Pravobřežní polovina byla součástí Panství Jezeří, které patřilo Lobkowiczům, levobřežní území bylo součástí hornolitvínovského fideikomisu Valdštejnů. Již roku 1644 měla obec školu, jejíž budova stávala v místě dnešní budovy tzv. horní školy.

Obyvatelé Jiřetína se v minulosti živili zejména rybolovem v Komořanském Jezeře, těžbou rud a různými formami zemědělství, hlavně sadařstvím. Od poloviny 19. století se na území Horního Jiřetína souvisle těží hnědé uhlí. V roce 1828 byl postaven v části Mariánské Údolí bavlnářský podnik, který je dodnes v provozu (Triola).

Na území Horního Jiřetína se nalézá mnoho cenných architektonických i přírodních památek. Přímo v Horním Jiřetíně stojí velmi cenný raně barokní kostel Nanebevzetí P. Marie postavený na pokyn pražského arcibiskupa Jana Bedřicha z Waldstein – Wartenberk v letech 1694 až 1700 podle plánů významného architekta J. B. Matheye.

Jiřetín je místem dávné Mariánské poutní tradice (již od středověku). Velikost a výstavnost zdejšího poutního kostela odpovídá tomuto významu. Jedná se o dvoulodní kostel postavený na půdorysu kříže s užším polygonálním presbytářem a mohutnou hranolovou věží v tříosém průčelí. Portál hlavního vstupu je bohatě zdoben sochami madony a puttů.

Lodi i presbytář jsou zaklenuty mohutnými valenými klenbami. Interiér je vybaven hodnotným původním zařízením převážně z první poloviny 18. století. Zajímavostí jsou ostatky dvou světců v krásných rokokových schránkách (vše je darem papeže Pia VI. jiřetínskému kostelu). Součástí prohlídky kostela je i výstup na vyhlídkové terasy při hlavní věži (krásný výhled na celý Jiřetín a široké okolí).

Nejvýznamnější architektonickou památkou je zámek Jezeří vkomponovaný do svahů Krušných hor 4km západně od Horního Jiřetína. Původně gotický hrad ze 14. st. byl přestavěn na renesanční a později na barokní zámek. Přes neobyčejnou architektonickou a uměleckou hodnotu není znám autor projektu. Ze všech historických majitelů se do dějin zámku nejvíce zapsali Lobkowiczové, kteří zde působili více než tři století a jejichž přičiněním byla oblast středního Podkrušnohoří považována za jednu z nejkrásnějších v celé monarchii. Nejvýrazněji se zámek zapsal jako místo hudební a literární kultury. S Jezeřím jsou spojena taková jména jako L. v. Beethowen, CH. V. Gluck, bratři Vraničtí, J. W. Goethe. V roce 1802 vybudoval kníže František Maxmilián z Lobkowicz na Jezeří zámecké divadlo. Zámek býval obklopen rozlehlým anglickým krajinářským parkem. Větší jeho část byla zničena povrchovou těžbou uhlí, přesto zbylá rozloha stále poukazuje na někdejší krásu zámeckého parku. Část zámku je dnes zpřístupněna návštěvníkům, jichž ročně přichází cca 15 tisíc. Vedle tradičních prohlídek interiérů nabízí nejbližší okolí zámku mnoho vyhlídek na brutálně zdevastovanou krajinu Podkrušnohoří. Návštěvníci tak mohou v reálu porovnat krásu krušnohorské přírody s tragickými dopady neuvážené a nepochopitelně necitlivé činnosti člověka v krajině.