Historie Jezeří sahá až do 14. století, kdy zde byl vybudován gotický hrad. Ten byl přestavěn na renesanční zámek v 16. století a až do současnosti prošel mnohými přestavbami v několika slozích, jejichž prvky jsou dodnes patrné. Jednou z hlavních výjimečností zámku je právě jedinečný kontinuální průřez slohy od gotiky až po začátek dvacátého století. Jezeří je také jedním z největších zámků v Čechách – skládá se z téměř 250 místností, chodeb a dalších prostor. Kromě samotné stavby je součástí rozsáhlého areálu také několik dalších budov, zámecká zahrada i zámecký park.

Kontakt

Hana Krejčová, kastelánka zámku Jezeří 
Adresa: Jezeří 1, Horní Jiřetín, 435 43 (Národní památkový ústav) 
Telefon: +420 724 326 031 (Miroslav Přibyl, Správa zámku Jezeří) 
E-mail: jezeri@npu.cz 
Web: www.zamek-jezeri.cz/cs

Albrechtický dub, lidově zvaný též jako „albrechtický dědoušek“, byl významný více než tisíciletý dub, který se podle tradice datuje ještě před vládu Přemyslovců. Podle některých pramenů dokonce pamatoval ještě Velkou Moravu. Tento majestátní strom byl za nevyjasněných okolností v roce 1993 několikrát po sobě zapálen, a to na různých místech zároveň. Shořel přičiněním lidské ruky, a to pravděpodobně proto, že překážel těžební aktivitě přilehlého uhelného velkolomu Československé armády. Dotyčný pachatel nebyl dodnes vypátrán, nicméně způsobená historická škoda je nevyčíslitelná.

Kromě toho okolí zámku prakticky nepřetržitě od začátku praxe povrchové těžby čelí sesuvům půdy. Ty jsou způsobeny právě těžební aktivitou v bezprostřední blízkosti zámku Jezeří a neblahým způsobem ovlivňují přilehlé podhůří. 

Obrovské množství zeminy se pod zámkem Jezeří utrhnulo a svezlo do hnědouhelného lomu i 20. ledna 2011. Skupina Czech Coal, které lom patřil, tehdy slibovala svahy zpevnit. Podle radnice v Horním Jiřetíně, pod níž území spadá, bylo ale jediným řešením přestat patu kopce podrývat.
"K sesuvům tu docházelo každý rok. Ten v roce 2011 ale patřil mezi dva největší za posledních patnáct let, svah se sesunul při prudké oblevě, kdy naráz roztálo velké množství sněhu a voda uvolnila podmáčenou zeminu.
"Odhaduji to na dva miliony kubíků zeminy. Území 200 krát 500 metrů ujelo o třicet metrů níž. Jdete teď třeba po lesní cestě a ona najednou pokračuje třicet metrů pod vámi," popsal tehdejší situaci místostarosta Vladimír Buřt. Tak velké množství zeminy se pod Jezeřím utrhlo naposledy v roce 2006.
"Problém je, že teď už je sesuv hodně blízko zámku. Aktivní trhlina, která na sesuv navazuje, zasahuje až na jeho jedinou příjezdovou cestu," prohlásil Vladimír Buřt.
Hlavní nebezpečí podle něj je, že sesuvy ohrožují zámecké arboretum, park se vzácnými stromy. Ty zpevňují celý ostroh, na kterém zámek stojí.​..​





Foto: © Ibra Ibrahimovič 2011
 

Několik stovek metrů pod zámkem se v bukovém lese ukrývá také další významná stavba, která stojí za pozornost. Je to nedostavěná tzv. „Hraběcí kaple“, lidově zvaná „Čertova kaple“. Ta měla být rodinnou hrobkou Lobkowiczů z bílinské větve. Poslední dva mužští členové této hraběcí linie zemřeli na následky zranění způsobeného právě na místě této pozoruhodné stavby. Ferdinand Vilém podlehl v roce 1708 zranění utrpěnému při lovu a jeho bratr Oldřich Felix zemřel v roce 1722 smrtelně zraněn padajícím kmenem stromu. Právě na počest těchto dvou hraběcích bratrů zahájil Ferdinand Filip, kníže z Lobkowiczů, v roce 1753 stavbu Hraběcí kaple podle plánů vynikajícího architekta Andrease Altomonteho. Stavba nebyla nikdy dokončena, neboť dle dochovaných písemných dokladů došlo opakovaně ke zřícení klenby hlavního prostoru. Protože se na tomto místě přihodilo v průběhu času více nešťastných událostí a stavbu se nepodařilo nikdy dokončit, vysloužila si kaple nelichotivý přídomek „čertova“. 





Foto © Ibra Ibrahimovič 2019

Už od konce 30. let 20. století začal zámek zažívat velkou zkoušku. Byly zabrány Sudety a Jezeří obsadila přímo Hitlerova standarta. Bylo zde zřízeno vězení pro vysoce postavené důstojníky, mezi kterými byl třeba Pierre de Gaulle, bratr pozdějšího francouzského prezidenta Charlese de Gaulla. Nejhorší časy ovšem přišly s padesátými léty. Zámek byl komunistickou diktaturou znárodněn a nějakou dobu sloužil k pobytu jednotky Československé lidové armády. Již v této době byly přetvořeny některé prostory ku potřebám jednotky a byla zničena významná část vybavení. Po odchodu armády zůstal zámek zcela opuštěn, na pospas vandalům a zlodějům. Koncem 60. let se uvažovalo o rekonstrukci zámku a o jeho využití, mimo jiné v turistickém ruchu. Ovšem se začátkem normalizace tyto plány vzaly za své a zámek měl dokonce podlehnout celkové demolici kvůli povrchové těžbě hnědého uhlí. K demolici nedošlo, ale bylo zničeno mnoho objektů v areálu i bezprostřední blízkosti zámku (například Gluckova hájovna, kaplanka nebo významné zámecké arboretum, které oplývalo prostornými skleníky s tropickou flórou z celého světa). V letech sedmdesátých byl zámek účelně vymazán z map. V osmdesátých letech se objevila snaha občanské iniciativy na ochranu zámku a okolí.


Jednání o jeho zachování gradovalo v roce 1987 přímo v jeho prostorách na jednání politiků vedených Rudolfem Hegenbartem (účastnil se i ministr financí české vlády J. Nykodým) a odborníky zastoupenými geologem Janem Markem (spolek Za záchranu Jezeří). Zámek se podařilo zachránit a dokonce ještě tehdejší komunistický režim zahájil jeho obnovu. Práce na rekonstrukci zámku byly přerušeny na začátku devadesátých let, kdy Lobkowiczové zrestituovali celé panství. Později, kvůli velmi vážnému poškození objektu, věnovali Lobkowiczové zámecký areál s malou částí přilehlých pozemků zpět státu.




Foto © Ibra Ibrahimovič 2015 - 2020