Už od konce 30. let 20. století začal zámek zažívat velkou zkoušku. Byly zabrány Sudety a Jezeří obsadila přímo Hitlerova standarta. Bylo zde zřízeno vězení pro vysoce postavené důstojníky, mezi kterými byl třeba Pierre de Gaulle, bratr pozdějšího francouzského prezidenta Charlese de Gaulla. Nejhorší časy ovšem přišly s padesátými léty. Zámek byl komunistickou diktaturou znárodněn a nějakou dobu sloužil k pobytu jednotky Československé lidové armády. Již v této době byly přetvořeny některé prostory ku potřebám jednotky a byla zničena významná část vybavení. Po odchodu armády zůstal zámek zcela opuštěn, na pospas vandalům a zlodějům. Koncem 60. let se uvažovalo o rekonstrukci zámku a o jeho využití, mimo jiné v turistickém ruchu. Ovšem se začátkem normalizace tyto plány vzaly za své a zámek měl dokonce podlehnout celkové demolici kvůli povrchové těžbě hnědého uhlí. K demolici nedošlo, ale bylo zničeno mnoho objektů v areálu i bezprostřední blízkosti zámku (například Gluckova hájovna, kaplanka nebo významné zámecké arboretum, které oplývalo prostornými skleníky s tropickou flórou z celého světa). V letech sedmdesátých byl zámek účelně vymazán z map. V osmdesátých letech se objevila snaha občanské iniciativy na ochranu zámku a okolí.


Jednání o jeho zachování gradovalo v roce 1987 přímo v jeho prostorách na jednání politiků vedených Rudolfem Hegenbartem (účastnil se i ministr financí české vlády J. Nykodým) a odborníky zastoupenými geologem Janem Markem (spolek Za záchranu Jezeří). Zámek se podařilo zachránit a dokonce ještě tehdejší komunistický režim zahájil jeho obnovu. Práce na rekonstrukci zámku byly přerušeny na začátku devadesátých let, kdy Lobkowiczové zrestituovali celé panství. Později, kvůli velmi vážnému poškození objektu, věnovali Lobkowiczové zámecký areál s malou částí přilehlých pozemků zpět státu.




Foto © Ibra Ibrahimovič 2015 - 2020